Již tomu bude rok, co má sestra odjela sbírat zkušenosti na druhý konec naší modré Země. V červnu 2006 jsem ji navštívil v Sydney. A protože do Austrálie se nejezdí každý den, zvolil vytvořil jsem tentokrát místo klasické fotogalerie pokus o fotografický cestopis prokládaný úryvky z poctivě psaného deníku...
Pilot se nás na nic neptal a rozhodl se přistát za bouřky. Takže jsme si užili trochu kroužení nad letištěm a hlavně trochu více turbulencí. Bylo to něco jako jízda na neviditelné horské dráze ve čtyřkilometrové výšce. Nahnáno jsem měl hodně moc a žaludek se houpal jako na obrovitánské houpačce. Dokonce mám pocit, že jednu chvíli jsme si dali volný pád na pár metrů. Celou dechberoucí akci později po přistání komentoval kapitán slovy "I apologize for such interesting and challenging approach".