Konečně fotografická hymna - Tatabojs a jejich Splasklé vzpomínky

Jakkoli si probírám tvorbu českých hudebníků, nemůžu si vzpomenout na žádný počin, který by alespoň částečně opěvoval fotografy, fotografie a věci s tím spojené. Takže je zřejmé, že Splasklé vzpomínky od Tatabojs přišly včas. Posuďte sami:

Fotím, tedy jsem, alespoň nějaká jistota
co fotka to další okénko ve filmu mého života.
Jsem celkem objektivní a nechodím oklikou
všechno co se kolem děje
snímám kvalitní optikou.

Fotím rychle, fotím s bleskem a než vzpomínku si vyvolám,
blýskám si na časy které zrovna prožívám.
Spouští spouštím ten proces,
dělám to i když vím,
že od přítomnosti minulosti stisknutím odkrojím.

To cvaknutí je malý pohyb, ale ostatní pohyby zmrazí,
Foťákem mrazícím od zpaměti, zážitky se mně nezkazí.

Své matné vzpomínky, uchovávám
na lesklém papíře uchovávám.

Splasklé nevyslovené uchovávám
rozprostřené do šíře uchovávám.

Fotím rychle, fotím s bleskem a než vzpomínku si vyvolám,
blýskám si na časy, které zrovna prožívám
Spouští spouštím ten proces,
dělám to i když vím,
že od přítomnosti minulosti stisknutím odkrojím.

Až se mi uzavře...absolutní uzávěrka
a clona mě zahalí na vždycky.
Budu mít největší strach jestli
byl můj život...
dost.......
fotogenickej.

Text má na svědomí samozřejmě Mardoša. Poměrně dlouhou ukázku s hudebním doprovodem si můžete poslechnout na webu Tatabojs – přeji příjemný kulturní zážitek. Takže teď už je to jasné – fotím tedy jsem…