Kvilda v černobílém kabátu

Moje obecné dojmy z víkendu na Kvildě jsem již sepsal, takže se můžu rovnou vrhnout na pár fotografických postřehů.

Někdy v průběhu minulé zimy jsem došel k závěru, že pokud člověk jede na běžkách a chce si běžkování užít, nesmí sebou brát foťák. Jednak počet vrstev oblečení pro zimní focení a běžecké lyžování je zcela rozdílný a jednak rozložení fotografického nádobíčka na běžkách je problematičtější a trvá déle (což je problém zvláště pokud jedete ve skupince). A musím říct, že až do pátku jsem toto rozhodnutí považoval za dobré. Mno, a pak to přišlo. Nenechal jsem se zvyklat ani ranním slunkem a vyjel jsem běžkovat na lehko a bez foťáku. A nejeli jsme moc dlouho a narazili jsme na pohádkový obrázek šumavské krajiny (slova jsou slabá, ale přesto) – ranní slunce prosvětlovalo zvedající se mlhu opravdu kouzelným světlem a pro popředí zde byla nádherně fotogenická dřevěná ohrada s nezanedbatelnou vrstvou pěkně strukturované námrazy….Nehledě na to, že po dalších pěti kilometrech se nám otevřel výhled do údolí s válející se inverzní oblačností a v pozadí byly vidět dokonce alpské vrcholky.

Fotky do této galerie jsem tak vyfotil až v neděli na konci víkendu, kdy už podmínky tak pohádkové nebyly, ale přesto jsem si chtěl ze Šumavy odvézt nějakou tu fotečku. Skoro všechny jsem fotil proti slunci, což se bohužel projevilo nepěkným obrovským světlým flekem. Nicméně po převedení do černobílé škály to i s tím flekem vypadá zajímavě…posuďte sami.

1 - Zasněžená cesta	2 - Kvildské pláně	3 - Tam, kde se rolba otáčí
4 - Kvildská plán focená z koleny zabořenými ve sněhu	5 - Kvildská pláň z téže pozice