Zell am See je jedno z největších rakouských turistických
středisek, které i v létě nabízí bezpočet různých atrakcí. My
jsme přijeli hlavně za horskou turistikou, takže opět očekávejte fotky
alpských velikánů a průzračných jezer.
Zell am See
Příjezd po silnici do Zell am See nás příliš nenavnadil. Známý a
opěvovaný cíl turistů není na první pohled nic zvláštního. Ale když se
člověk v podvečer vydá na toulku kolem jezera, rozhlíží se a
uvědomí si, že všude kolem jezera jsou hory od kuželovitých kopců až po
skalnaté štíty Vysokých Taur, dostane toto místo úplně jiný rozměr. Je
to oblíbená oblast nejen cyklistů, turistů a surfařů, ale
i parašutistů a paraglidistů. Co chvíli se z letadla na obloze
vyřítí k zemi 4–5 odvážlivců doufajících v otevření
padáku. Kolem celého jezera vede (cyklo)stezka, po které se chodí, běhá,
jezdí na kole a na některých místech i bruslí. Celý okruh má
11 kilometrů, takže pro běžce je to docela výzva.
Pár slov k ubytování. Na břehu Zeller See se nacházejí dva kempy.
Na severu je to velký a hlučný Seecamp, na jihu menší a klidnější
Südufer – samozřejmě jsme zvolili raději menší a klidnější
variantu, protože přes noc je lepší se pořádně vyspat a nabrat síly než
poslouchat rozjívené cizince, kteří nevědí, kdy mají zalehnout. Nedaleko
kempu prochází okružní cyklostezka kolem jezera a pár stovek metrů daleko
je i jezerní pláž pro osvěžení v horkých letních dnech.
Nevýhodou menšího a klidnějšího kempu je nadprůměrná koncentrace
komárů, kteří ve večerních hodinách poměrně nechutně obtěžují
(komáři jsou zřejmě daň za blízkost mokřadů, které zvláště ráno
vyhlížejí romanticky – viz fotky)
Samotné městečko Zell am See je ještě živější než všechna námi
dříve navštívená města, ale přitom si udržuje typicky rakouskou
malerisch povahu. Na místní jezerní promenádě se prochází lidé snad
všech ras a národností, včetně významného množství českých
spoluobčanů.
Jdeme na Schmittenhöhe
Jako první turistický cíl jsme zvolili ten nejbližší – horu
Schmittenhöhe, která se tyčí přímo na městem. Přímo na horu se
dá vyjet lanovkou, ale kromě této jezdí ještě několik dalších, které
dopravují turisty po různých dalších okolních kopcích. Abychom si
zasloužili radost z dobytí vrcholi, vyvezli jsme se lanovkou na Areitalm
(1453 m) a pěšky pak dobyli Schmittenhöhe (1965 m). Široká a poměrně
pohodlná cesta byla na několika úsecích přerušena stavebníky, kteří
připravovali nové lanovky na zimní sezónu. Při pohledu na obrovské
stavební stroje a poměrně příkrý kopec pod námi jsem často žasnul, kam
až s tím dokážou vyjet.
Výhled shora byl klasicky nádherný do všech stran a navíc nám polední
svačinu zpříjemňovala banda paraglidistů startujících na svou cestu do
údolí. Za zpáteční lanovku jsme ušetřili a klesali zpět do údolí po
svých – samozřejmě za průběžného focení nových a nových
výhledů.
Odkazy
Související články