V této rubrice si zřejmě budu vybíjet své občasné nutkání svěřit se se svým názorem na určitý film, knihu nebo hudební album. Předem varuji, že recenze (dá-li se tomu tak říkat) zde budou poměrně subjektivní záležitost.
Krále Krysu jsem dočetl již před pár měsíci, kdy byl tento web ještě pouze v mé hlavě. Nicméně protože jsem věřil, že jej někdy skutečně dodělám udělal jsem si do poznámkového sešitku několik poznámek a podle nich se nyní chystám sepsat pár odstavců ke knize. Omlouvám se tímto alibisticky za případné chyby způsobené mezerami v poznámkách i v paměti.
Král Krysa je netradiční převyprávění klasické pověsti. Předpokládám, že většina lidí zná pověst o krysaři, který pomocí své kouzelné flétny osvobodil město Hameln od záplavy krys. Hamelští mu za jeho službu nezaplatili a krysař se pomstil – stejně jako krysy odvedl i všechny Hamelnské děti.
A ačkoli inspirace touto legendou je více než zřejmá, Miéville nenechal kámen na kameni. Mě si získal hlavně zvoleným prostředím. Celou pověst přenesl do současného Londýna, což ve mě vyvolává vzpomínku na nezapomenutelné Nikdykde Neila Gaimana. Avšak zatímco Gaimanův je spíše pohádka s dobrým koncem plná humoru (i když místy černějšího) a nadhledu, v Miévillově surovém Blondýně nenajdeme pro humor ani škvíru místa. Blondýn je nepříliš příjemné místo pro život normálního člověka a jako kulisy pro neveselý příběh s neveselým koncem působí přímo magicky.
Nicméně příběh není úplně tím, čím by Miéville své čtenáře oslovoval, a to jak v tomto tak i ve všech svých dalších dílech. V jeho knihách je nejdůležitější pečlivě budovaná hutná atmosféra. Nevím jak, ale Miéville dokáže svými barvitými popisy doslova stvořit svět, který čtenář vidí ve své fantazii žijící a dýchající, i přes jeho zdánlivou absurdnost a nereálnost.
Raději přeskočím příběh, protože ten opravdu není to, na čem kniha stojí, a přesunu se rovnou k závěrečnému hodnocení. Král Krysa je Miévillův debut a v porovnání s fantastickým Nádražím Perdido je prostě horší. Nepřináší tolik nových nápadů a příběh by rozhodně mohl být propracovanější. Nicméně to se dá od debutu celkem očekávat a v kontextu ostatní scifi literatury to není vůbec špatné dílo. Poměrně temné a drsné. Oproti pozdějším tlustopisům z prostředí Bas-Lagu je surovější, a působí ostřeji, mlaději, nevyváženěji. A rozhodně se drží trochu více reality a reálných základů. Ale Miévillův nezaměnitelný styl tam prostě je a pro všechny jeho příznivce je Král Krysa povinná četba.
Komentáře jsou uzavřeny
Zadejte výraz pro vyhledávání