Sergej Lukjaněnko - Noční hlídka

Mezi lidmi žijí i lidé, kteří ve skutečnosti nejsou tím, čím se zdají být. Jsou to Jiní. Jsou to stoupenci Světla nebo Tmy, kteří spolu od nepaměti bojují o nadvládu nad světem. Jejich otevřená konfrontace však může zničit celý lidský svět, zdroj jejich síly, a proto obě strany kdysi uzavřeli Dohodu, díky níž se daří udržovat křehkou rovnováhu sil. Každý zásah Světla musí být vykoupen stejně silným zásahem Tmy a naopak. Dodržování těchto pravidel je kontrolováno Denní hlídkou, tvořenou silami Tmy, a Noční hlídkou, tvořenou silami Světla.

Příběh začíná bez zbytečných průtahů již prvním slovem prvním kapitoly. Anton Goroděckij byl až dosud hlavním programátorem Noční hlídky a tento stav mu plně vyhovoval. Měl svůj klid a nemusel nasazovat kůži při každodenních rozmíškách obou hlídek. Nicméně časy se mění a šéf moskevské pobočky Noční hlídky Geser nasazuje Antona do terénu. A právě v té době začíná Lukjaněnko vyprávět svůj příběh. Anton ještě netuší, že se stal nedílnou součástí přesně nastaveného soukolí směřující k realizaci plánu. Dokonce ani netuší, jaké jsou další prvky této vysoké hry a kdo je hlavou a realizátorem plánu.

Kromě postav a jejich charakterů hraje významnou roli v příběhu také prostředí. Současná Moskva, kde na jedné straně žijí lidé v sídlištích betonových krabic na pokraji bídy a na druhé straně je tu nová střední třída se svými honosnými domy, luxusními auty a drahými restauracemi. Moskva se svou spletí podzemní dráhy i Moskva se svým mrazivým počasím. Moskva jako ústřední místo činu, protože v celé knize je pouze minimum narážek na jakékoliv její okolí.

Noční hlídka je rozdělena do třech spíše těsněji navazujících částí. A s blížícím se koncem se do zprvu velmi svižně plynoucího děje vkrádají čím dál více filozofické úvahy týkající se morálních stránek věčného souboje obou sil. Lukjaněnko se zabývá odlišností příslušníků Světla a Tmy a dochází k závěru, že zatímco Tmavým jde především o vlastní štěstí, Světlým jde především o dobro lidí. Avšak jak Světlo dokáže obhájit zlé skutky konané ve jménu dobra? A nedá se náhodou na všem zlém nalézt alespoň něco dobrého, co by mohlo posloužit jako výmluva? Proč Světlí tolerují Tmavé a nepotírají jejich činy? A co když se k tomu všemu Světlí zamilují? Jak to zamíchá s kartami osudu?

Nejsem nepřítel trochy zamyšlení v jinak akčním příběhu, ale pokud by úvahy byly v poněkud redukovanější podobě, vůbec by mi to nevadilo. Navíc se mi nadnesené myšlenky zdály místy trochu nesrozumitelné nebo nenavazující na právě probíhající děj (i když zde je ještě možné uvažovat o mojí chybě;-).

I přes tuto drobnost je celkový verdikt nadprůměrný. Lukjaněnko sice používá již dříve opotřebované náměty (souboj dobra a zla, Jiní vydávající se za normální lidi), zpracovává je však s čtivostí, díky níž nezřídka zapomenete vystoupit z metra či autobusu na zamýšlené zastávce. Rozhodně doporučuji.

O Noční hlídce jinde

• Recenze na knihovnice.cz
• Recenze na Fantasy Planet

Související články

• Joanne K. Rowlingová - Harry Potter and the Half-Blood Prince (Harry Potter a princ dvojí krve)
• China Miéville - Un Lun Dun
• Sergej Lukjaněnko - Šerá Hlídka
• Bruce Sterling, William Gibson - Mašina Zázraků
• China Miéville - Nádraží Perdido
• Sergej Lukjaněnko - Denní hlídka
• China Miéville - Král Krysa
• Labyrint - Kate Mosse