V této rubrice si zřejmě budu vybíjet své občasné nutkání svěřit se se svým názorem na určitý film, knihu nebo hudební album. Předem varuji, že recenze (dá-li se tomu tak říkat) zde budou poměrně subjektivní záležitost.
Pusinky - i cesta může být cíl
21. duben 2007 | filmy - recenze |
Poetický a zároveň syrový a drsný film. Pro mě jeden z nejlepších českých filmů, jaké jsem viděl a to právě díky tomu, jak poeticky dokáže vyjádřit drsnou realitu.
Karolína, Vendula a Iška skončily střední školu a předtím, než se vrhnou do všední reality pracovního života by si rádi ještě něco užily. A tak si naplánují pracovní léto v Holandsku na farmě, kde by si měly vydělat tolik potřebné peníze. Nicméně ještě před cestou do zahraničí mají čas na to, aby si užili a pobavili se v Čechách. Jejich domácí cestování však není lehkou oddechovkou, ve které by se to hemžilo letními vtípky, pohodou a bezstarostným užíváním letních dnů. Ba právě naopak. Každá z kamarádek se na cestě vyrovnává se svými problémy či komplexy, které vedou k nehraným a vážným hádkám, rozchodům a opětovným shledáním. Na cestě hledají sami sebe a vyrovnávají se se svým osudem přesně ve smyslu přísloví i cesta může být cíl. Celý film vyznívá dost naturalisticky a reálně, nikde ani stopa po žádných tricích, po filmově krásných obličejících, dokonalých exteriérech. Pouze normální lidé se svými problémy v obyčejném prostředí (vybrané filmové exteriéry připomínají něco jako městem nakaženou oprýskanou vesnici). Krása filmu je v tom, že naturalistická atmosféra a určitá bezvýchodnost bývá přerušována okamžiky veselí a optimismu, kdy neexistují žádné překážky ani bariéry, které by dokázali kamarádky rozdělit či zastavit. A potom zase zpět do hluboké depky.
Trochu jsem při filmu zavzpomínal i na svoje pomaturitní léto, ale musím se přiznat, že oproti filmovému ději jsem neprožil nic tak vyhroceného. Ale dokonale si pamatuji na ten pocit, kdy se člověk podvědomě loučil s věcmi, které dokonale znal a připravoval se na věci, o jejichž povaze měl prozatím pouze mlhavé představy.
Zpět k filmu. Opět se potvrzuje, že má-li mě film zaujmout, musí mít nejen dobrý scénář a herecké výkony, ale musí k tomu všemu ladit kamera i hudba. V tomto případě mi kamera oslovila – netradiční pohledy a časté detailní záběry se nevidí úplně v každém filmu. O hudbu se postaral J.P. Muchow – příjemné melodie měnily svůj charakter stejně jako nálady ve filmu. Jasno a zataženo. Světlo a stín. Optimismus a deprese.
A teď trochu mimo. Nejde si nevšimnout, že dobrým zdrojem financí pro české filmy (a nejen české) je product placement. Ve filmu tak hraje ve vedlejší rolích playstation, nokia, student agency a sims2 (plus asi i některé delší, které jsem už zapomněl). Docela kontroverzní téma, ale přiznám se, že mi to nevadí. Stejně by se ve filmu nějaký telefon musel použít, tak proč ne zrovna nokia, když to zaplatí alespoň část nákladů na film. Jenom prosím, ať si tvůrci filmu dávají pozor a začlenění propagovaných produktů do filmu nepůsobí moc násilně. Zrovna v Pusinkách to už bylo jednou docela na hraně. Pokud je však product placement proveden s citem, tak splní svůj účel, neotravuje diváka a český film se dočká více financí. Tolik trochu marketingově laděné zakončení mých dojmů z tohoto působivého filmu.
Odkazy
Související články
Komentáře
Komentáře jsou uzavřeny
Vyhledávání
Zadejte výraz pro vyhledávání