V této rubrice si zřejmě budu vybíjet své občasné nutkání svěřit se se svým názorem na určitý film, knihu nebo hudební album. Předem varuji, že recenze (dá-li se tomu tak říkat) zde budou poměrně subjektivní záležitost.
Bourneovo ultimátum (The Bourne Ultimatum)
8. září 2007 | filmy - recenze |
Zase jeden film, který mě natolik zaujal, že o něm musím napsat alespoň pár řádků. Viděl jsem předchozí dva díly „Bourna“ a docela se mi líbily, ale na ten třetí bych asi nešel kdybych si nepřečetl, jak na něj někteří recenzenti pějí ódy. A teď musím napsat něco podobného jako oni, protože toto se opravdu musí vidět.
Bourneovo ultimátum je nabité akcí od začátku až do konce a podle mě tady snad bez výhrad platí rčení „do třetice všeho dobrého“. Ultimátum netrpí častými nemocemi dalších dílů úspěšných filmů a ze svých předchůdců si bere to nejlepší. Celou dobu udržuje diváka v napětí a v naprosté pozornosti, že jsem nakonec byl vděčný za těch několik málo minut výplňových dialogů, které jednotlivé akce spojovaly do špionážního příběhu.
Předpokládám, že Bourneův příběh je už dostatečně známý, ale alespoň v rychlosti – v předchozích dílech Jason zjistil, že byl jednou ze součástí tajného vládního projektu na výcvik agentů – zabijáků – kteří měli být nasazováni ve zvláštních situacích. Díky ztrátě paměti však stále nezná svou vlastní identitu a nezná ani strůjce celého projektu, kteří jej připravili o kus života. Je tedy co zjišťovat a po čem pátrat.
Pátrání je vlastně spíše honička po půlce Evropy, kdy Bourne pátrá po utajovaném zakladateli projektu Treadstone (nebo jeho nové verzi Černá růže). A naopak podřízení tajemného muže v pozadí se snaží Bourna fyzicky zlikvidovat a sprovodit tak jeho hrozbu ze světla světa. Film je pak složen především z akcí při setkání dvou protistran v různých městech a v různých prostředích, kdy se Bourne se štěstím hodným zvláštního agenta filmu Mission Impossible pomalu propracovává ke svému cíli. A to vše ve zběsilém tempu, které je tím, co drží diváka přikovaného v židli. Mezitím je samozřejmě několik dialogů posouvajících děj kupředu, ale jejich délka i počet je minimální – aniž by to bylo na úkor jejich vypovídající schopnosti. Geniální je hlavně úvod filmu, kde je snad v pěti či deseti minutách nenásilně zopakováno to nejdůležitější z předchozích dílů (ano, mám za to, že předchozí díly není třeba vidět k tomu, abyste si užili ultimátum).
S maximem akce jde ruku v ruce zajímavá kamera a dokonalá hudba. Kamera je po vzoru předchozího dílu (stejný režisér, Paul Greengrass) místy rozklepaná – nicméně naštěstí rozklepanost není dlouhodobá a je použita tam, kde se to dá čekat a kde to má příslušný efekt.
Takže abych to shrnul – já jsem byl z filmu nadšený a ani mi nevadilo, že Bourne místy připomíná neohroženého hrdinu, který po hrůzně vypadajících nehodách stále jde neohroženě kupředu. Je to kus dobrého filmařského řemesla (umění tomu asi říkat nemůžu) a to rozhodně není málo. Ještě že není víc takových filmů, protože to by člověk nedělal nic jiného, než dřepěl v kině.
Recenze jinde
Související články
Komentáře
Dan | 10. listopad 2007, 12:06
Film jsem viděl nedávno a také se mi moc líbil. Skutečně nabito akcí od začátku až do konce.
Komentáře jsou uzavřeny
Vyhledávání
Zadejte výraz pro vyhledávání