V této rubrice si zřejmě budu vybíjet své občasné nutkání svěřit se se svým názorem na určitý film, knihu nebo hudební album. Předem varuji, že recenze (dá-li se tomu tak říkat) zde budou poměrně subjektivní záležitost.
Ve svém archívu jsem objevil jednu z recenzí psanou zhruba před pěti lety na velmi zajímavou knihu Mašina zázraků, kterou společně napsaly dvě velké postavy světového cyberpunku – William Gibson a Bruce Sterling. Pro mě opět jedna z přelomových science fiction mého mládí;-).
Charles Babbage se narodil v roce 1792. Asi by se dal označit jako geniální dítě, byl skvělý v matematice a mechanice. V roce 1816 se stal členem Královské společnosti v Londýně. Jeho životním cílem i posedlostí byl diferenční stroj (difference engine), který by rychle se rozvíjejícímu průmyslu přinesl přesné a neomylné výpočty. Jednalo se o mechanický stroj poháněný parou, kde vstupní data byla zaznamenána na děrné pásce. V roce 1822 předvedl první model a získal vládní grant na jeho zdokonalování. Při konstrukci prototypu se potýkal s technickou nevyspělostí své doby, peníze postupně mizely do nenávratna a prototyp zůstal nedokončen…
Ocitáme se v polovině devatenáctého století uprostřed průmyslové revoluce viktoriánské Anglie. Historie se začíná znovu odvíjet, avšak s jednou změnou. Charlesi Babbageovi se podařilo zkonstruovat svůj diferenční stroj a začíná na páře závislý informační věk…
Nic z toho se však čtenář nedoví přímo z knihy a tak při první zmínce o mašině, Babbageovi nebo lordu Byronovi tápe a beznadějně se snaží vylovit něco z historických znalostí. Aby totiž člověk tuto knihu dokonale pochopil, musí podrobně znát historii Velké Británie 19. století. V knize vystupuje mnoho skutečných postav (Laurence Oliphant, Ada Lovelace se svým otcem lordem Byronem, vévoda Wellington) a autoři předpokládají, že čtenář zná různá hnutí a společenské tendence tehdejší doby. Lehce se tak může stát, že uprostřed děje se vynoří neznámá postava jen proto, aby záhy zůstala opět zapomenuta, přičemž neznalému čtenáři úplně uniká smysl jejího konání. Teprve znalost historických charakterů a okolností vám umožní pochopit všechny odkazy a narážky, z čehož budete cítit nemalé uspokojení.
Opravdu to není lehká kniha a bez potřebných znalostí čtenář vůbec nepochopí o čem byla. Jak jsem již naznačil, jedná se o alternativní historii viktoriánské anglie. Ačkoli se může zdát, že se autoři dosti významně odchýlili od svého cyberpunkového zaměření, není to tak docela pravda. Opět se dostáváme do světa prorostlého technikou, věčně přikrytého černou tmou, neřídnoucí mlhou nebo smogem. Pohybujeme se mezi šedými, oprýskanými stěnami budov omývanými provazy deště. Atmosféra je opravdu hutná a Gibsonovi je zřejmě jedno, jestli čtenáře vtáhne století do minulosti nebo do budoucnosti. Zasvěcení označují tuto knihu jako steampunk (a asi už si dokážete představit proč).
Jestliže myslím, že zorientovat se v popisovaném prostředí není lehký úkol, potom pochopit zápletku není o mnoho snadnější. Jedná se vlastně o sled několika zdánlivě nezávislých částí, které se sice na konci protnou, což však přináší více otázek než odpovědí a závěr rozhodně neuspokojí čtenářovu zvědavost. Dost často jsem měl při čtení pocit, že se něco děje a já nevím z jaké příčiny ani za jakým účelem. Ztrácel jsem se v množství postav, které se vynořovaly v různých příbězích a navzájem je propojovali. Zjednodušeně se dá říci, že celý děj se točí kolem krabičky s děrnými štítky, které obsahují tzv. modus k odhalení různých kombinací pro výhry v hazardních hrách a které tím pádem svému majiteli slibují obrovské bohatství. Zní to hodně jednoduše a neoriginálně a hlavně to nevystihuje podstatu knihy. Kniha je hlavně alternativní historií a jako taková je skvělá. Představivost obou autorů je obrovská a snažily se dotáhnout do konce všechny důsledky vynálezu diferenčního stroje. I když bych řekl, že to někdy s fantazií trochu přehnali, nebylo možné si nevšimnout toho, jak se „parní“ informační revoluce podobá té mikropočítačové kterou prožíváme dnes. O všech změnách se dovídáme jakoby mimochodem, z jednání postav nebo z věcí které používají. Počkejte sami až vás překvapí kinotrop nebo pneumatická podzemní dráha. Troufám si tvrdit, že pro toho, kdo se popere s její složitostí, bude kniha jedinečným zážitkem…
Alternativní a tak trochu fantastické historie Země můžu. Zvláště v podání Gibsona a Sterlinga. Velkým plusem Mašiny zázraků je zachování historických reálií a pouze změna jedné historické „drobnosti“ s obrovskými důsledky, které jsou autoři schopni domyslet a podat ve čtivém balení. Porovnání historických pramenů (tedy toho, jak to doopravdy bylo) a imaginace v Mašině zázraků (jak to taky mohlo být) je nečekaně zajímavé.
Komentáře jsou uzavřeny
Zadejte výraz pro vyhledávání