V této rubrice si zřejmě budu vybíjet své občasné nutkání svěřit se se svým názorem na určitý film, knihu nebo hudební album. Předem varuji, že recenze (dá-li se tomu tak říkat) zde budou poměrně subjektivní záležitost.
Joanne K. Rowlingová - Harry Potter and the Deathly Hallows
24. říjen 2007 | knihy - recenze |
Před čtrnácti dny jsem konečně dočetl ságu o čarodějnickém učni. Nejvyšší čas zhodnotit poslední díl i celou sérii. Stálo to za to? Byl Harry Potter opravdu takovým přelomovým dílem, jak naznačuje jeho prodejnost? A jaký názor máte Vy?
Ještě než začnu malé varování – nedoporučuji další text číst těm, kteří knihu ještě nečetli, uvažují o jejím přečtení a mohli by být naštvaní, kdyby se něco dověděli předem. Nic zásadního prozradit nehodlám, ale naznačovat asi budu.
Předchozí díl jsem úplně nepochválil, a o to více jsem byl zvědavý, jak to nakonec celé dopadne. Harry Potter konečně dosáhnul plnoletosti, může libovolně používat magii, ale na druhou stranu pro něj končí ochrana matčina kouzla a Harry se tak pro lorda Voldemorta stává snažší kořistí. Nicméně ani to mu nemůže zabránit v plnění úkolu, který mu zanechal Brumbál – najít a zničit viteály (horcruxes) Lorda Voldemorta.
Poprvé se Harry nevrací zpět do Bradavické školy a namísto toho se spolu s Ronem a Hermionou vydávají za svým cílem – aniž by jen náznakem tušili, po jaké cestě se k cíli vydat. Harry ví, co se od něj očekává, mlhavě tuší proč, ale už vůbec neví, jak to provést. První polovina knihy je díky tomu zcela ve stínu té druhé a působí jako dlouhá a mohutná předehra k akci. Trojice přátel neustále něco hledá a chvilky akce se střídají se zprostředkovaným popisem dění v okolním kouzelnickém i mudlovském světě. A do toho se čas od času dozvíme něco z Brumbálovi minulosti, což postupně přináší světlo do motivace postav i do ústřední celé zápletky.
Rowlingová používala podivně šťastné náhody i v minulých dílech, ale v sedmém to podle mě už trošku přehání. Děj se totiž neposouvá dopředu díky důvtipnosti některého z hrdinů (možná Hermiona je čestná výjimka) jako spíš tím, že se hlavní postavy často ocitají ve správnou dobu na správném místě. Ačkoli, samotné náhody možná nevadí – problém je v tom, že všichni hrozně dlouho nad něčím přemýšlí, uvažují kudy dál a potom se prostě najednou něco stane. Něco, co absolutně nemohli ovlivnit, ale přitom to má zásadní význam pro pátrání po viteálech i pro spád celého děje. Mezitím, co Harry zdlouhavě, avšak vytrvale hledá viteály a bloudí anglickým venkovem, Lord Voldemort získává stále větší moc, zemí se šíří strach, násilí i teror. Řady odpůrců nového řádu řídnou a Bradavice se pomalu mění ve výcvikový tábor mladých smrtijedů.
Naštěstí se přibližně v polovině knihy dostane Harry s ostatními do situace, kdy toho ví víc, než neví. Přibližně v té době jsou poprvé zmíněny relikvie smrti (deathly hallows) a pak už akce střídá akci a vše se chýlí k závěrečnému vyvrcholení. Škoda jen, že relikvie smrti jsou jedním z mála nových předmětů, které se v knize objeví. Zatímco v úvodních dílech nám Rowlingová nenásilnou formou představovala stále nové věci z jejího magického světa, v závěrečném díle se s těmito artefakty „pouze“ pracuje a při čtení chybí ona radost z objevování nového a neznámého. Možná proto mě nadchly mocné relikvie smrti, včetně vysvětlení jejich bájného původu a pohnuté historie.
Samotný závěr je mohutný, důstojný a uspokojující. Asi mnoho neprozradím, když napíšu, že se kvůli němu všichni hrdinové vrátí zpět do Bradavic. Kde jinde by se měl odehrát závěrečný souboj dobra a zla, než ve starobylé magií prodchnuté akademii, jejíž chodby a sklepení ještě nestihli vydat všechna bedlivě střežená tajemství. (tady jsem velmi zvědavý na filmové zpracování – slibuje velkolepý vizuální zážitek).
K první polovině knihy jsem měl výhrady, zakončení mi nezbývá než chválit. Po dlouhé době mě nadchnul konec knihy tím, jak dobře je vymyšlen. Všechny nitky příběhu se v závěru spojily v něco, co se dá nazvat fantasticky věrohodným a logickým rozuzlením. Trochu jsem se obával, jak si autorka poradí se závěrečným střetnutím obou hlavních představitelů dobra a zla, ale podle mého to zvládla se ctí a bravurou. Třešničkou na dortu je fakt, že na konci knihy je zřejmá motivace všech postav, jejichž některé činy se mohli pozdávat v minulých dílech přinejmenším podivné (ať již jde o Snapea, Brumbála nebo i samotného Voldemorta). Jsem rád za všechny historické vsuvky, které dali příběhu nový rozměr.
Harry Potter and the Deathly Hallows je odpovídajícím zakončením výjimečné série. Je vidět, že Rowlingová měla děj od začátku dobře promyšlený a jsem ochotný zamhouřit obě oči nad tím, jak si místy vypomohla neskutečnými náhodami nebo podivně mocnými kouzelnými artefakty. Po přečtení pátého dílu jsem nevěřil, že někdy dočtu i poslední díl. Vlastně jsem ani nevěděl, jestli poslední díl někdy bude. A konec konců ani není jisté, že tento díl opravdu posledním byl.
Recenze jinde
Související články
Komentáře
Vyhledávání
Zadejte výraz pro vyhledávání