Joanne K. Rowlingová - Harry Potter and the Half-Blood Prince (Harry Potter a princ dvojí krve)

17. září 2007 | |

Předpokládám, že všichni fanoušci Harryho Pottera mají tuto knihu dávno přečtenou (a tudíž je tato recenze zřejmě zajímat nebude) a ti ostatní ji číst ani nebudou (a tudíž je tato recenze taky zajímat nebude). I přesto jsem se rozhodl napsat pár řádek o předposledním šestém dílu napsat pár řádků, abych si zapamatoval, o čem vůbec byl a jaký ve mně zanechal dojem. Nehledě na to, že to byl první díl, který jsem četl v angličtině a můžu tak alespoň povrchně zhodnotit kvalitu překladu.

Harry Potter and the Half-Blood Prince

Moje cesta k šestému dílu poměrně trnitá. Pátý díl jsem přečetl téměř hned po vyjití jeho českého překladu a měl jsem z něj trochu smíšené pocity. Rowlingová je sice dobrá vypravěčka, ale v pátém díle to podle mě trochu přehnala s rozsahem, složitostí a množstvím různých vedlejších zápletek. A měl jsem prostě pocit, že pokud budu číst za rok šestý díl, budu zmatený jak lesní včela. Takže jsem potterovskou ságu na čas odložil k ledu a vrátil se k ní až nyní – a to ze dvou důvodů. Za prvé jsem viděl zfilmovanou pětku, která mě uvedla opět alespoň do hlavní dějové linie a za druhé konečně vyšel poslední díl a mě tak nebrání přečíst obě knihy jedním dechem.

Ale zpět k šestce. Harry Potter se po událostech na ministerstvu kouzel (pátý díl) a po prázdninách vrací zpět do školy v Bradavicích, tentokrát do šestého ročníku. Rowlingová se opět drží tradičního a osvědčeného schématu – popisuje události, které se stanou během školního roku a které postupně směřují k velkému vyvrcholení v závěru knihy, čili na konci školního roku. A jedním dechem musím dodat, že osvědčený postup již působí dost fádně. Kromě událostí, které jsou skutečně zásadní v kontextu závěrečného rozuzlení, připomíná první část knihy (lépe řečeno první dvě třetiny) spíše seriál pro teenagery. Hlavní hrdinové prožívají své první lásky a každou chvíli někdo s někým nemluví kvůli nějaké malichernosti. Možná jde o záměr, když si uvědomíme, pro jakou cílovou skupinu je kniha určena, nicméně ostatní to asi bude trochu nudit. Obdobně již nudí zápletky kolem fanfrpálu, na nichž už prostě není co nového vymyslet. Obecně tak šestý díl není příliš o nových nápadech a nových zákoutích kouzelnického světa, ale je spíše textem, který těží z připravených kulis a snaží se na jejich pozadí rozvíjet (a dokončovat) příběh.

Hlavní příběh je podobný jako v ostatních dílech – Harry postupně odhaluje skrytá tajemství, nahlíží s Brumbálem do dávných vzpomínek a pomalu skládá mozaiku nezbytnou k rozuzlení. A tady Rowlingová nezklamala – závěrečnou pasáž jsem zhltnul jedním dechem a konec je výborným podnětem k zakoupení posledního dílu.

Většina kritiků se shoduje nad tím, že závěr šestý díl je temnější než předchozí. Tématy a činy rozhodně ano. Nicméně hutnější atmosféra z knihy podle mě příliš cítit není. Přiznávám, může to být částečně tím, že jsem knihu četl v originále a nerozuměl jsem úplně všem přívlastkům. A když již píšu o originálním znění a překladu. Z předchozích dílů jsem byl zvyklý na české překlady pana Medka a kolikrát jsem musel použít slovník, abych si spároval české a anglické výrazy. A přitom jsem kolikrát žasnul nad tím, jak si překladatel s jednotlivými slovy pohrál (doporučuji v odkázaném slovníku zkonfrontovat český a slovenský překlad – myslím, že umění pana Medka oceníte také).

Co závěrem? Podle mého názoru jde jeden ze slabších dílů celé čarodějnické ságy, který možná bude dokonale fungovat teprve ve spojení s posledním dílem. Nicméně i přes dílčí výtky je to pořád šest set stránek slušné zábavy.

Odkazy

Související články

Komentáře

Komentáře jsou uzavřeny

Vyhledávání

Zadejte výraz pro vyhledávání

Kategorie rubriky weblog

RSS zdroj

Mějte přehled o nově publikovaných článcích z této rubriky.