Sunshine

Pro pořádek v krátkosti zápletka, která vypadá až zoufale banálně. V blízké budoucnosti (2054?) začíná životodárné slunce vyhasínat a skupina astronautů se vydává v lodi Icarus 2 zažehnout a obnovit termodynamickou reakci. Na cestě zachytí signál z předchozí lodě Icarus 1, která byla za podivných okolností ztracena. A Jedno jediné rozhodnutí se stává impulsem pro téměř dvě hodiny trvající vesmírný thriller/horor – Icarus 2 se pokusí navázat kontakt s Icarem 1.

Zápletka je opravdu neoriginální, ale kupodivu to nevadí. A byl jsem rád, že jsem se ji dočetl z recenzí ještě před filmem, protože Village Cinemas na Andělu se rozhodli prozkoušet nás trochu z angličtiny a pustili nám úvodní vysvětlující a působivou scénu bez titulků – to trošku naštvalo, ale naštěstí si to včas uvědomili a zbytek filmu byl i s překladem.

Celý film se odehrává ve na vesmírné lodi nebo v jejím blízkém mrazivém či spalujícím okolí. Celé to působí jaksi naléhavěji, když režisér nevyužívá prostřihy na na starou dobrou Zemi. Veškeré spojení se zemí je po pár minutách filmu přerušeno a zůstávají jenom astronauti, nekonečná prázdnota a žhavá hvězda v hlavní roli. Je nádherně vidět, jak jsou lidé v kontrastu se sluncem a vesmírem bezvýznamní a jak absurdně působí jejich let napříč sluneční soustavou. Majestátní záběry na Slunce a dramatická hudba dělají své. V důsledku toho člověk v první polovině filmu jen tak zírá na plátno, na slunce a jeho zvrásněný povrch a pozoruje jak si autoři vyhráli s návrhem vesmírné lodě odolávajícímu nesmírnému žáru. A těší se, co se bude dít dál.

Ze začátku se rozbíhá slušné vesmírné psycho drama, využívající nečekaných událostí i osobních konfliktů k rozehrání napínavé podívané. Postupem času však filosofické úvahy nad důležitostí mise a jejím vztahem k zachování života jednotlivce vytlačuje něco jiného. Pro mě zcela nepochopitelně se ke konci stává z dobré scifi téměř horor. Ne že by byl sám o sobě špatný, ale ve spojení s první polovinou mi to ani trochu nesedělo. Zvláště způsob, jakým se do filmu vkrádá hlavní hororová postava, vyvolává mnoho otázek a na žádnou z nich nedává uspokojivou odpověď. Nečekám sice od scifi přísnou logiku a realismus, ale určité věci mi prostě vadí. Za první půlku bych prostě dal klidně 100%, ale druhá mi připadala přitažená za vlasy, takže celkově mírně nadprůměrná podívaná.

A vůbec, realističnost v tomto filmu je poněkud zvláštní. Ono sice už samotné spojení scifi a realističnost trochu pokulhává, ale v tomto filmu mi přijde, jako by byly dvě roviny fantazie. Vesmírná loď, sluneční štít i řízení dráhy letu vypadají velmi inspirované současným stavem vědy a techniky a jsou tak věrohodné, až má člověk pocit, že se něco podobného může opravdu v nejbližší budoucnosti stát. Vnitřek lodi je už uspořádán tak, aby se filmařům hodil do děje (teď mám na mysli třeba chladící kapalinu centrálního počítače, která je otevřená jak bazének, což je při manévrování lodí určitě nedělá neplechu – a podle mě je takto otevřená jedině proto, že na konci filmu sehrává poměrně důležitou roli). A největší problém jsem měl s Pinbackerem (ufuf, to mi opravdu nesedlo..ale těším se, až mi tu někdo v komentářích bude tvrdit opak;-).

Celkově je z mého pohledu Sunshine působivá vizuální podívaná s vynikajícími rozjezdem, ale pokulhávajícím zakončením, které by se hodilo spíše do jiného filmu.

Recenze jinde

• recenze na Filmpubu
• recenze na Cinemě

Související články

• Stardust - zfilmovaná pohádka Neila Gaimana
• Bourneovo ultimátum (The Bourne Ultimatum)
• Eragon - Hvězdné války v jiných kulisách
• Pusinky - i cesta může být cíl
• Filmový týden - Babel a Rajcovní boty
• Skrytá identita (The Departed)
• Životy těch druhých (Das Leben der Anderen)